Před pár lety jsem doprovázela manžela na několikadenním pracovním setkání do severoitalského Udine. Zatímco on pracoval, toulala jsem se úzkými uličkami, zkoumala tamní zámek a užívala si cappuccino s čokoládovými bonbony gianduiotto. Poslední den jsem si jako kratochvíli vybrala drobounkou restauraci v podloubí, hned vedle náměstí Piazza Giacomo...
Letos sice o dost později, ale konečně je to tu! Sezóna chřestu jede na plné obrátky a bez delikátního krému se prostě neobejde. Když jsem si ho ale minulý týden poručila v jedné restauraci, byla jsem ták zklamaná, že jsem si ho hned na druhý den musela uvařit sama.
Přiznám se. Ryby moc často doma nevaříme. Rádi je ale oba máme, a tak, když už se do nich pustíme, maximálně si je užíváme. S nadšením jsme se proto pustili i do tresky s extra citronovým doprovodem, který rozhodně není pro slabší povahy!:)
Můj kamarád Filip mě často lákal k sobě domů na nadívané kuře. S láskou ho vždycky připravil i upekl a naštěstí ani neměl strach se podělit. A to ani o porci, ani o recept :)
Každá domácnost má nějaký ten svůj "majstrštyk" - naprosto vymazlený recept, který přivedla k naprosté dokonalosti. Pozná se podle toho, že si o něj řekne každá návštěva, a to často i přesto, že ani nebyla tázána! Takový "majstrštyk" je totiž naprosto nezapomenutelný. Naštěstí je ale velmi dobře opakovatelný. Třeba jako tyto (naše) lasagne.
Karí není nikdy dost. Alespoň u nás doma ne. Podmínkou ale je, aby bylo rychlé a jednoduché. A to tohle s arašídovým máslem a mletou krůtou rozhodně je!
Samozřejmě. Pravý Wellington je z hovězí svíčkové. Pravdou ale je, že čas od času se někde objeví i losos Wellington. Je okouzlující - jen ryba, špenát a listové těsto. A ať už dojdeme k tomu, že mu název přísluší, či nikoli, jisté je, že je to velká křupavá paráda!
Obyčejná fazolačka! Dalo by se říct a člověk by koneckonců ani nemusel být daleko od pravdy. Narozdíl od luštěninových konkurentek je ale božsky hustá, krémová a díky přídavku rozmarýnového oleje i voňavá. Srdce všech členů naší domácnosti si získala prakticky okamžitě - na první lžičku.
Až budete zase někdy přemýšlet, co můžete provést s květákem, zapomeňte na smažení. Raději ho zalejte bešamelem, zasypte sýrem a nechte ho dozlatova zapéct v troubě. Takový gratinovaný květák vás na podzim náramně potěší.
Když jsme se začátkem roku vypravili na Sardinii, zamilovala jsem se. Taková piadina se sýrem stracchino, to je panečku věc! Od té doby nevynechám žádnou příležitost ho koupit a dnem i nocí hledám varianty, kam s ním. A tak, když jsem objevila tenhle prostý recept, nemohla jsem vůbec odolat!
S její sladkokyselou a lehce štiplavou chutí nenajdete lepší společnost k masu, uzeninám, ani sýru. Cibulovou marmeládu možná napoprvé vyzkoušíte skutečně jenom z kila cibule, hned jak ji ochutnáte ale zjistíte, že to bylo málo. Strašně málo!
Jemný krém z mrkve je naprosto dokonalou večeří pro prodlužující se podzimní večery. Zahřeje vás sice sám o sobě, se špetkou chilli a skořice se ale promění v hotový zázrak a postaví vás zpátky na nohy po každém výletě, na kterém pořádně promrznete. Alespoň u nás doma se mu to perfektně daří!
Risotto kdykoli a kdekoli. A s čím? To je takto koncem léta přeci víceméně jasné.
Poměrně dlouhou dobu jsem z dálky a uctivé vzdálenosti pozorovala všechny ty vizuálně vyšperkované koláče - mozaiky z rebarbory, spirály z cukety, růžičky z jablek. Poměrně dlouho jsem váhala, jestli se do takového dílka pustit. Nebudu lhát, přišlo mi to tak nějak zbytečně složité. A pak se to jednoho dne zlomilo. Z ničeho nic. No co vám budu...
Rychle, jednoduše a dokonale letně. Rajčata do pánve za tři, dva, jedna!
Dlouho, dlouho mi trvalo, než jsem hummusu přišla na chuť. Změnila to až návštěva Dubaje a večeře v jedné z restaurací na Palm Jumeirah, kde hummus podávali s čerstvě praženými mandlemi jako jeden z bohaté řady předkrmů. A od té doby se po ně můžu utlouct.
Delikátní radosti letních dní vám dost možná kvetou v záhonech. Stačí je jen naplnit ricottou a užít si je ve stínu toskánských topolů. Anebo kdekoli jinde.
Svěží, šťavnaté a v originální společnosti. Ideální varianta kuřete pro nadcházející letní dny.
V podstatě dost klasická kombinace. A v podstatě také dost nepřekonaná. Křehký chřest na lůžku z křupavého listového těsta doplněný jen tím nejlepším, co najdete ve své lednici. Další důvod, proč se každý rok těšit na jaro!
Ještě máslovější než máslo, s vyšší teplotou přepalování a prý, PRÝ, ani nezvšuje hladinu cholesterol. Už jste slyšeli o klenotu ajurvédské kuchyně, o ghee? Nevadí. Je to totéž, co přepuštěné máslo, tedy máslo tažením zbavené přebytečné vody, a to používala už M. D. Rettigová.
Jarní zelenině u nás doma propadáme s absolutním nadšením. Zvlášť, když dojde na chřest a jeho křupavé a decentně nasládlé hlavičky. Ty si nejraději dáme jen tak, zlehka orestované na másle a na povrchu tohoto delikátního krému.
Sladké i slané. Měkoučké i křupavé. Hned čtyři důvody, proč si zamilovat batátové hranolky.
Pokud si rádi pochutnáte na exotických chutích, zkuste si příště ke své snídaňové vaječině přidat polovinu avokáda. Budete koukat, jak příjemná kombinace se vám během pouhých pár minut v troubě rozvoní.
Nedávno jsem na internetu četla úsměvný článek, podle kterého se obyvatelé blízkého východu vytrvale přou o složení toho pravého Baba Ganoush. Jasně, na lilcích se všichni shodnout, zato tahini? To je jedna velká sezamová kontroverze. A dost dobrá :)
Ke svíčkové, k rajské, ke koprovce i k zelí. Houskový knedlík má v české kuchyni své naprosto nezpochybnitelné místo! A ačkoli nejsem zrovna jeho skalním fanouškem, je dobré alespoň vědět, jak na to.
"S hovězím! S vajíčkem! S hovězím! S vajíčkem!" To je hned první téma, o kterém jsou příznivci tradiční české koprové omáčky schopni se pohádat. A co teprve, když dojde na přílohu. "Knedlík! Brambory! Knedlík! Brambory!" Těžko říct, která ze všech variant je ta správná. Když si ale vyberete podle vlastní chuti, rozhodně neprohloupíte.