Devatenáctý březen má pro mě celou řadu naprosto zásadních významů. Mimo jiné představuje i datum zhmotnění Malé vanilkové přesně takové, jakou jsem ji vždycky chtěla, a tak dneska slavíme! Blog má první narozeniny a k tomu prostě nemůže chybět dort!
Sladkou rýži můžu, a to v jakékoli podobě. Musím ale přiznat, že tahle portugalská varianta, která voní po skořici a pomerančích, je zdaleka nejlepší.
Jednodušší už to nemůže být. A nadýchanější taky ne!
Brusel jsem si dost oblíbila už před lety. Když se nám před dvěma lety podařilo se do belgického hlavního města vrátit a znovu si prohlédnout všechna ta krásná (i méně působivá) místa, jen jsem se utvrdila, že nejhlubší dojem ve mě zanechala Galerie de la Reine. Nejen, že je naprosto nádherná, ale ještě navíc Vám tam klidně naservírují mousse au...
"Vždycky mi hrozně chutnaly takové ořechové řezy s polevou ze žloutků. Dělávala je babička, když jsme byli malí. Znáš to? Peklas to někdy?" tázala se mě před pár měsíci švagrová. Jak byla překvapená, když jsem jen zakroutila hlavou a suše odvětila, že nic takového jsem nikdy nejedla! Když k nám ale měla přijet (shodou okolností) na své narozeniny,...
Když jsme před více než pěti lety vyrazili s (tehdy ještě budoucím) manželem na první společnou dovolenou, cestou zpět jsem na letišti pěkně nastydla. Na brzký ranní let jsme totiž v hale čekali celou noc. Na snídani mi Jirka tenkrát koupil citronový muffin s mákem a já vůbec nepochopila proč. Nedávno jsem si na něj ale vzpomněla a kdo ví...
Nový rok, nový dort. V tomhle případě docela bez lepku, zato s hromadou čokolády. Obláčkový dort se už dávno stal legendou. Alespoň pro mě. Představuje totiž jeden z počátků mého nadšení pro jídlo.
Vánoce pro letošní rok pomalu ale jistě vzali za své. Pokud se jich ale nechcete jen tak vzdát, ovoňte si bábovku třeba zbylým vaječným likérem. Rozhodně neprohloupíte!
Med, oříšky, karamel. Co víc by si člověk mohl od vánočního cukroví ještě přát?!
Linecké cukroví je u nás absolutní vánoční nutnost. Manžel jej miluje prakticky odjakživa a já mu také vždy upřímně fandila. Neminou tak svátky, při kterých bychom si pár srdíček nevykrojili.
Jako malá jsem na cukroví nijak zvlášť netrpěla. Když jsme ale přijeli k babičce, nikdy jsem neodolala takovým zvláštním a docela dutým ořechovým rohlíčkům s čokoládovými rožky. Neměla jsem je roky! Před pár týdny jsem si na ně ale kdo ví proč vzpomněla a musela jsem je vyzkoušet.
Jemňounké, nadýchané a voňavé po vanilce. Francouzské madlenky nejde nemilovat.
Štěpánku neznám. Recept na tyhle báječné perníčky jsem dostala od kolegyně Péti. Ta si jej ale vyžádala od své kamarádky Štěpánky a když mi jej předávala, nezapomněla podotknout, že je to jakési jejich rodinné stříbro. Ochutnala jsem a zamilovala jsem se do jejich měkoučkého půvabu. A vůbec nepochybuji o tom, že až je vyzkoušíte, budete to mít...
Kamarádka bydlí už pár let v Norsku. Společně se svým švédským přítelem žije asi 100 kilometrů od Osla a den za dnem společně proplouvají tvrdým severským životem se všemi starostmi, které s sebou přináší. Čas od čas je navštívíme, čas od času potěší svou návštěvou oni nás a čas od času pošlou pozdrav ve formě lokálního receptu. Naposledy vyšla...
Vlastně ani nevím proč, ale zbožňuji kaštany. Začátkem podzimu mě baví jen tak se brodit opadaným listím a hledat ty vykukující lesklé nezbedníky. Ještě víc než po nich pátrat mě ale baví je jíst - ty co jsou jedlé samozřejmě. Když začnou teploty klesat k nule, není moc lepších věcí, které si na procházce městem dát, než kornout horkých kaštanů....
Ikona americké cukrařiny. Alespoň já tak vnímám proslulý Red Velvet. Povětšinou je k vidění v podobě nadmíru působivého dortu, ve kterém se střídají vrstvy červeného piškotu a kontrastního bílého krému. V jednoduchosti je ale síla, a tak jsem červené těsto raději nalila do formy na bábovku. A rozhodně nelituju!
Přelom října a listopadu se napříč kulturami nese ve znamení vzpomínky na zesnulé. Ať už tomu chcete říkat Dušičky, Halloween, nebo třeba Día de Muertos podstata je vlastně stejná - věnovat vzpomínku blízkým, kteří už náš opustili a zapálit jim svíčku na cestu. Vím, nic veselého. Určitě ale budete souhlasit, že se takové věci o dost lépe zvládají s...
Gâteau moelleux aux poires. Ne, to není jazykolam. To je název tohoto půvabného hruškového koláče ve francouzském originále. A nutno přiznat, že i přes šest let středoškolské francouzštiny se stejně musím vždycky zamyslet, jak ho přečíst. Na jídlo ale zdaleka tak komplikovaný není :)
Ze záhonů jsme otrhali poslední cukety a začali přemýšlet, co s nimi. A najednou, tam byla. Bábovka. Nadýchaná a voňavá po kokosu.
Naprosto dokonalý způsob, jak si schovat chuť léta na horší časy. Třeba na naše oblíbené nedělní ráno, někdy koncem listopadu, až se vzbudíme do pošmourného tmavého rána a budeme se muset přemlouvat vůbec udělat palačinky. Pak stačí jen sáhnout pro tu správnou skleničku a udělat si radost.
Müsli, granola, snídaňové cereálie. Díky silnému PR si stále drží renomé zdravého startu do nového dne. Nejsem žádný odborník na výživu, ale stačí kteroukoli krabičku chytit do ruky a začíst se do jejího složení, aby člověku došlo, že tady něco nehraje. A tak jsem se rozhodla připravit si granolu vlastní, co možná nejzdravější a s pořádnou porcí...