Manžel donesl od kolegy z práce broskve. Bylo to posledních pár kousků, které očesal z rodinného stromu, a protože nám se zahradničením ani sadařením zrovna dvakrát nedaří, byli jsme za ně skutečně rádi. Ze samé radosti jsme z nich upekli mandlový tart podle Cedrica Groleta. Nemohli jsme s nimi naložit lépe!
Jednoduchost ve své nejlepší formě – jen vajíčka, trošku másla, cukru, mouky a mléka. S meruňkami flaugnarde prostě nemá chybu!
Už pár let si ho peču na narozeniny. Je lehounký jako obláček, úplně bezlepkový a chutná po pistáciích. S pěkně našlehanou šlehačkou, vanilkou a jahodami ho prostě nelze nemilovat!
Není to tak dávno, co jsme vyrazili na víkend do Krkonoš. Přiznám se rovnou – počasí nás překvapilo a na Luční boudu jsme taky nedošli. Ale těch borůvek a borůvkových koláčů, na které jsme cestou narazili...těch bylo! Domů jsem tak dorazila plná nadšení a jeden takový koláč jsem musela rovnou upéct.
Koláč krásný jako obrázek! A dost možná úplně nejlepší, jaký jsem kdy upekla.
Jsou jen dva typy lidí. Jedni arašídové máslo milují a druzí ho nenávidí. Doma se v tomto ohledu popravdě moc neshodneme, ale znáte to. Alespoň víc zbyde!
Na úlky (nebo vosí hnízda?) jsem si nikdy nepotrpěla! Když ale z manžela jednou vypadlo, že je jako dítě zbožňoval, prostě jsem jim musela dát šanci. Místo piškotů, vlašských ořechů a rumu jsem ale vsadila na kořeněné sušenky Lotus a krém ze slaného kávového karamelu.
Devatenáctý březen má pro mě celou řadu naprosto zásadních významů. Mimo jiné představuje i datum zhmotnění Malé vanilkové přesně takové, jakou jsem ji vždycky chtěla, a tak dneska slavíme! Blog má první narozeniny a k tomu prostě nemůže chybět dort!
Sladkou rýži můžu, a to v jakékoli podobě. Musím ale přiznat, že tahle portugalská varianta, která voní po skořici a pomerančích, je zdaleka nejlepší.
Jednodušší už to nemůže být. A nadýchanější taky ne!
Brusel jsem si dost oblíbila už před lety. Když se nám před dvěma lety podařilo se do belgického hlavního města vrátit a znovu si prohlédnout všechna ta krásná (i méně působivá) místa, jen jsem se utvrdila, že nejhlubší dojem ve mě zanechala Galerie de la Reine. Nejen, že je naprosto nádherná, ale ještě navíc Vám tam klidně naservírují mousse au...
"Vždycky mi hrozně chutnaly takové ořechové řezy s polevou ze žloutků. Dělávala je babička, když jsme byli malí. Znáš to? Peklas to někdy?" tázala se mě před pár měsíci švagrová. Jak byla překvapená, když jsem jen zakroutila hlavou a suše odvětila, že nic takového jsem nikdy nejedla! Když k nám ale měla přijet (shodou okolností) na své narozeniny,...
Když jsme před více než pěti lety vyrazili s (tehdy ještě budoucím) manželem na první společnou dovolenou, cestou zpět jsem na letišti pěkně nastydla. Na brzký ranní let jsme totiž v hale čekali celou noc. Na snídani mi Jirka tenkrát koupil citronový muffin s mákem a já vůbec nepochopila proč. Nedávno jsem si na něj ale vzpomněla a kdo ví...
Nový rok, nový dort. V tomhle případě docela bez lepku, zato s hromadou čokolády. Obláčkový dort se už dávno stal legendou. Alespoň pro mě. Představuje totiž jeden z počátků mého nadšení pro jídlo.
Vánoce pro letošní rok pomalu ale jistě vzali za své. Pokud se jich ale nechcete jen tak vzdát, ovoňte si bábovku třeba zbylým vaječným likérem. Rozhodně neprohloupíte!
Med, oříšky, karamel. Co víc by si člověk mohl od vánočního cukroví ještě přát?!
Linecké cukroví je u nás absolutní vánoční nutnost. Manžel jej miluje prakticky odjakživa a já mu také vždy upřímně fandila. Neminou tak svátky, při kterých bychom si pár srdíček nevykrojili.
Jako malá jsem na cukroví nijak zvlášť netrpěla. Když jsme ale přijeli k babičce, nikdy jsem neodolala takovým zvláštním a docela dutým ořechovým rohlíčkům s čokoládovými rožky. Neměla jsem je roky! Před pár týdny jsem si na ně ale kdo ví proč vzpomněla a musela jsem je vyzkoušet.
Jemňounké, nadýchané a voňavé po vanilce. Francouzské madlenky nejde nemilovat.
Štěpánku neznám. Recept na tyhle báječné perníčky jsem dostala od kolegyně Péti. Ta si jej ale vyžádala od své kamarádky Štěpánky a když mi jej předávala, nezapomněla podotknout, že je to jakési jejich rodinné stříbro. Ochutnala jsem a zamilovala jsem se do jejich měkoučkého půvabu. A vůbec nepochybuji o tom, že až je vyzkoušíte, budete to mít...
Kamarádka bydlí už pár let v Norsku. Společně se svým švédským přítelem žije asi 100 kilometrů od Osla a den za dnem společně proplouvají tvrdým severským životem se všemi starostmi, které s sebou přináší. Čas od čas je navštívíme, čas od času potěší svou návštěvou oni nás a čas od času pošlou pozdrav ve formě lokálního receptu. Naposledy vyšla...