Pro ty moje chorvatské kořeny, které mi nikdy ani nebyly moc odhaleny, a tak se i dost těžko zapomínají. Právě pro ně jsem se rozhodla udělat si malou jugoslávskou exkurzi tak trochu sama a pustila jsem se do receptu, jehož domovinou právě Jugoslávie je. V Chorvatsku jej najdete pod názvem povitica a o kousek dál ve Slovinsku zase pod termínem...
Jedna z věcí, která mě na Praze hodně baví, je sortiment pečiva v běžných pekárnách. V každé totiž najdete něco, co se jmenuje moravský koláč. Někdy je s tvarohem, jindy s mákem nebo povidly, často s ovocem. Abych byla upřímná, jak moc je jeho původ spjatý s Moravou vůbec netuším. Moje babička je ale pekla vždycky (a to víte, že...
Jednoduchý, rychlý a s pořádnou porcí sýra. Tento bílý chleba potěší především fanoušky jihoevropské kuchyně, protože svou chutí nápadně připomíná všechny ty kousky pečiva, které jste už ochutnali na svých dovolených.
Posledních pár měsíců jsem naprosto posedlá kváskem. Ale ne jen chlebem živ je člověk, a tak z něj čas od času doma zkoušíme zkoulet i něco trochu sladšího. A asi vás nepřekvapí, že tyhle brownies nemají konkurenci. Rozhodně ne v míře čokoládovosti.
Už jste zjistili, jaké divy udělá s chlebem uvařená brambora? Že ne? Tak to byste to měli rychle zjistit. Tenhle sendvičový bochník je k tomu jako stvořený.
Tyhle nadýchané koblihové čtverečky jsou doma na jihu USA, konkrétně v New Orleans, kde na ně domorodci strojí fronty před legendárním Café du Monde. Vy si je ale můžete vyzkoušet klidně i doma, ve vlastní kuchyni a trochu toho exotického řízu jim dodat díky limetce.
Dětská radost. Přesně to se u mě dostavuje pokaždé, když z trouby vytáhnu pořádně nadýchaný bochník. U tohohle byla díky sezamovým semínkům ta radost snad dvojnásobná a co víc, pořád trvá!
Velikonoce jsou asi jediný svátek v roce, který mě moc netěší. Ale pro ten mazanec, který si člověk o svátcích jara může jedinkrát za rok užít, pro ten bych se klidně i rozkrájela. A s úsměvem.
Švédské sladkosti nešetří s droždím a voní po kardamomu. Ani tradiční "masopustní" semla se nijak neliší. Kynutou houstičku seveřané přivedli k dokonalosti jemně mletými mandlemi a pořádnou porcí šlehačky. A povedlo se - každoročně jich v zemi původu sní na 40 milionů!
Trvalo mi celé tři roky, než jsem na to kouzlo přišla. Dnes už na něj ale nedáme dopustit a na každý vypečný kváskový pecen jsem náležitě pyšná! Nepřestává mě totiž fascinovat, co může vzniknout jen z mouky, vody a trochy soli, pokud jim člověk dá dost času.