Tajemství měkoučkého masa, které rozeberete na vlákna klidně i lžičkou? Pomalý hrnec. Vaření už nemůže být jednodušší! Prostě do něj všechno naházíte a za pár hodin žasnete, jak dobře umíte vařit. Perfektně to funguje třeba s tímhle trhaným vepřovým, které díky čerstvé ananasové šťávě vzdáleně připomíná proslulé mexické al pastor.
Oficiální začátek podzimu nás jako každý rok překvapil před pár dny. Než jsme se stačili vzpamatovat, dal nám taky dobrý důvod najít nový způsob, jak se pořádně zahřát – ideálně zevnitř. Moje doporučení je vhodit do hrnce spoustu zeleniny s pořádným kusem sýra. Pokud ho budete následovat, jsem si bezpečně jistá, že jedna miska vám nebude stačit.
Pokud máte osobní zkušenosti s pěstováním cuket, je vám nepochybně jasné, že to není vůbec legrace. Na svém vrcholu totiž zvládnou poskytnout neuvěřitelné množství plodin, které navíc poměrně rychle dosahují monstrózních rozměrů. Jasně, vůbec nejlepší jsou ty drobné, křehké, křupavé mladé cuketky nebo dokonce cuketové květy! Pokud vám ale nějaká ta...
Už jste někdy byli ve Venezuele? Já taky ne! A popravdě jsem ještě před nedávnem neměla ani nejmenší tušení, co si tam dávají na talíř. Dnes už bych si ale (více či méně) tradiční pabellón nenechala ujít. Nutno však zdůraznit, že základem venezuelského pabellónu je jen hovězí, fazole, rýže a smažené plantainy – ideálně nakrájené podélně, aby díky...
Můj oblíbený letní evergreen. Pokud vám na zahradě ještě dozrávají poslední broskve, hoďte je na gril.
Na studené polévky jsem definitivně rezignovala, když jsem před lety nedaleko ruského Jekatěrinburgu měla tu čest ochutnat okrošku. Dovedete si představit to překvapení, když jsem letos na jedné ze svých cest potkala v supermarketu salmorejo? Španělská studená polévka z rajčat, bílého chleba a olivového oleje pochází z andaluské Córdoby a rozhodně...
Oblíbený evergreen dlouhých letních večerů během cuketové sezóny. Pokud máte zrovna chuť na něco lehčího, tahle ogrilovaná cuketa v doprovodu jogurtu a bylinek vám nepochybně udělá radost.
Po brokolici delikátní spojení na pomezí slané žemlovky a jarní nádivky. Díky, dám si!
Můj manžel naprosto miluje asijskou kuchyni a jeho splněným víkendovým snem je výlet do Sapy. Jen Phở Bo, Bún bò Nam Bộ a halda koriandru. Já si na to upřímně až tak moc nepotrpím. Autenticitu asijské kuchyně si ráda odpustím a když už si mám na talíř nechat naložit nějakou specialitu z dálného víkendu, musí být řádně poevropštělá. A tak...
Ptala jsem se kamarádky, která žila několik let v Norsku se svým švédským přítelem, co má jeho rodina standardně na Vánoce k jídlu. Překvapilo mě, jak prostá byla odpověď – švédské stoly. V nepřeberném množství chuťově pestrých chodů mě zaujal jeden, který se nápadně podobá všemi oblíbené české klasice. Dáte si juleribbe?
Jedním z pevných základů severské gastronomie jsou ryby, dost často nakládané či marinované. Celosvětově proslulým příkladem za všechny je gravlaks (ve švédštině gravlax či graveldax) – doslova pohřbený losos. Jen vykostěný rybí filet, sůl, cukr, bylinky a velká paráda.
Dokonalé jídlo na podzim? Tak to je u nás doma rozhodně hovězí po burgundsku! Sametové objetí hutné francouzské klasiky v chladných dnech plíživě nastupující zimy prostě nemá konkurenci.
Smaženou cuketu, stejně jako naprostá většina lidí, absolutně miluju! Všichni ale dobře víme, že ve standardní variantě to není úplně zdravá záležitost. A tak jsem začala pátrat po alespoň o něco zdravějších alternativách a byla překvapená, jak snadné to bylo!
Už dlouhá léta mě nepřestávají bavit jídla inspirovaná arabskou kuchyní. Delikátní kombinace slaných a sladkých chutí zpravidla doplněných o kořeněné detaily si prostě nikdy nenechám ujít. Asi proto jsem se tak zamilovala do kuskusu s kuřetem a restovanými meruňkami.
Před pár lety jsem doprovázela manžela na několikadenním pracovním setkání do severoitalského Udine. Zatímco on pracoval, toulala jsem se úzkými uličkami, zkoumala tamní zámek a užívala si cappuccino s čokoládovými bonbony gianduiotto. Poslední den jsem si jako kratochvíli vybrala drobounkou restauraci v podloubí, hned vedle náměstí Piazza Giacomo...
Letos sice o dost později, ale konečně je to tu! Sezóna chřestu jede na plné obrátky a bez delikátního krému se prostě neobejde. Když jsem si ho ale minulý týden poručila v jedné restauraci, byla jsem ták zklamaná, že jsem si ho hned na druhý den musela uvařit sama.
Přiznám se. Ryby moc často doma nevaříme. Rádi je ale oba máme, a tak, když už se do nich pustíme, maximálně si je užíváme. S nadšením jsme se proto pustili i do tresky s extra citronovým doprovodem, který rozhodně není pro slabší povahy!:)
Můj kamarád Filip mě často lákal k sobě domů na nadívané kuře. S láskou ho vždycky připravil i upekl a naštěstí ani neměl strach se podělit. A to ani o porci, ani o recept :)
Každá domácnost má nějaký ten svůj "majstrštyk" - naprosto vymazlený recept, který přivedla k naprosté dokonalosti. Pozná se podle toho, že si o něj řekne každá návštěva, a to často i přesto, že ani nebyla tázána! Takový "majstrštyk" je totiž naprosto nezapomenutelný. Naštěstí je ale velmi dobře opakovatelný. Třeba jako tyto (naše) lasagne.
Karí není nikdy dost. Alespoň u nás doma ne. Podmínkou ale je, aby bylo rychlé a jednoduché. A to tohle s arašídovým máslem a mletou krůtou rozhodně je!
Samozřejmě. Pravý Wellington je z hovězí svíčkové. Pravdou ale je, že čas od času se někde objeví i losos Wellington. Je okouzlující - jen ryba, špenát a listové těsto. A ať už dojdeme k tomu, že mu název přísluší, či nikoli, jisté je, že je to velká křupavá paráda!
Obyčejná fazolačka! Dalo by se říct a člověk by koneckonců ani nemusel být daleko od pravdy. Narozdíl od luštěninových konkurentek je ale božsky hustá, krémová a díky přídavku rozmarýnového oleje i voňavá. Srdce všech členů naší domácnosti si získala prakticky okamžitě - na první lžičku.
Až budete zase někdy přemýšlet, co můžete provést s květákem, zapomeňte na smažení. Raději ho zalejte bešamelem, zasypte sýrem a nechte ho dozlatova zapéct v troubě. Takový gratinovaný květák vás na podzim náramně potěší.
Když jsme se začátkem roku vypravili na Sardinii, zamilovala jsem se. Taková piadina se sýrem stracchino, to je panečku věc! Od té doby nevynechám žádnou příležitost ho koupit a dnem i nocí hledám varianty, kam s ním. A tak, když jsem objevila tenhle prostý recept, nemohla jsem vůbec odolat!
S její sladkokyselou a lehce štiplavou chutí nenajdete lepší společnost k masu, uzeninám, ani sýru. Cibulovou marmeládu možná napoprvé vyzkoušíte skutečně jenom z kila cibule, hned jak ji ochutnáte ale zjistíte, že to bylo málo. Strašně málo!
Jemný krém z mrkve je naprosto dokonalou večeří pro prodlužující se podzimní večery. Zahřeje vás sice sám o sobě, se špetkou chilli a skořice se ale promění v hotový zázrak a postaví vás zpátky na nohy po každém výletě, na kterém pořádně promrznete. Alespoň u nás doma se mu to perfektně daří!